Tato práce analyzuje přístup nově přijatého českého občanského zákoníku k jednomu z nejstarších principů anglického trustového práva, jímž je pravidlo vycházející z případu Saunders v Vautier. Pravidlo koresponduje s hlavní funkcí anglického trustu, jíž je obohatit obmyšleného.
Není překvapivé, že se české právo odchýlilo od anglického práva nepřijetím pravidla Saunders v Vautier, když uvážíme, že se český zákonodárce při přípravě zákonné úpravy svěřenských fondů nechal inspirovat občanským zákoníkem kanadské provincie Québec. Kritický postoj k nepřevzetí pravidla Saunders v Vautier má vést k zamyšlení nad možnou reformou zákonné úpravy svěřenského fondu.