Dva žáci historika Václava Novotného - Rudolf Urbánek (1877-1962) a Vlastimil Kybal (1880-1958) - byli spojeni celoživotním přátelstvím, jež započalo na střední škole ve Slaném a pokračovalo po dobu jejich studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Starší z nich, R.
Urbánek, ovlivnil Kybalovo politické myšlení již na střední škole, stejně jako jeho rozhodnutí stát se historikem. Urbánek byl ovlivněn politickým realismem T.
G. Masaryka a vedl k němu mladšího přítele.
Přátelství obou historiků pokračovalo i za doby první republiky, kdy R. Urbánek pracoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a V.
Kybal jako diplomatický zástupce Československa. Během nacistické okupace V.
Kybal odešel do exilu v USA. Po skončení druhé světové války jejich přátelství bylo obnoveno.
Vlastimil Kybal se již nikdy do Československa nevrátil, ale jejich dopisování pokračovalo až do jeho smrti.