Publikace na Fakulta humanitních studií |
2017
Abstrakt
Cílem příspěvku bylo ukázat významnou roli fenoménu sebelásky v Rousseauově pojetí zla ve světě i mezi lidmi. V úvodu se text zamýšlí nad možnou návazností Rousseauova chápání zla na linii klasické teodicei, přestože v podstatně proměněné podobě.
V takové souvislosti se dále zaměřuje na centralitu sebelásky v Rousseauově zkoumání zla. Text se pokouší ukázat, že ptá-li se Rousseau po zlu, připisuje takové sebelásce klíčový význam, a to nejen v otázce zdroje zla, ale i v potenciální možnosti jeho potlačení.