Příspěvek se věnuje rozsáhlému celku bohemikálních nedělních kázání z období let 1618-1763. Homiletika představuje v uvedeném období jeden z hlavních literárních žánrů, pro časový úsek od 90. let 17. století do poloviny 18. století je dokonce vůdčím prozaickým žánrem české literatury.
Význam dobového kazatelství však není zásadní jen pro dějiny literatury, homiletika je významným pramenem i pro dějiny teologie, pro poznání kulturních dějin, pro vývoj raně novověké češtiny i latiny, pro poznání proměn sociálního myšlení, její význam je nezpochybnitelný z hlediska etnografie a folkloristiky atd.