Kapitola popisuje budování mariánské úcty u pánů z Martinic. Zaměřuje se na osobnosti Jaroslava Bořity z Martinic, Maxmiliána Valentina z Martinic a Bernarda Ignáce z Martinic.
Opírá se o výzkum rodového archivu Martiniců, jejich osobní korespondence s Lobkovici, městského archivu města Slaný a archivu panství Smečno, zápisů apelacního soudu a pramenů církevní provenience. Autoři ukazují, jak Martinicové zdůrazňovali mariánské prvky v rodové paměti a využívali je rekatolizace svých panství.