Abstract
Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2013 byly v mnoha ohledech specifické. Hranici 5 % nutnou pro vstup do PS překročil poměrně vysoký počet politických stran.
Cílem tohoto příspěvku je zaměřit se na jednoho z nových politických aktérů v českém stranickém systému - hnutí Úsvit přímé demokracie, které dosáhlo 6,88 % hlasů, a získalo tak celkem 14 mandátů z 200. Toto hnutí s pouhými devíti členy bylo silným zastáncem přímé demokracie, českých národních zájmů a vyznačovalo se také anti-establishment apely.
Po ostrých neshodách uvnitř subjektu založených především na problému přijímání nových členů a ovlivněných finančními nejasnostmi se v roce 2015 strana vnitřně rozdělila na dvě skupiny: první z nich stála za česko-japonským podnikatelem a zakladatelem hnutí Tomiem Okamurou, a druhá naopak stála proti němu. Ve výsledku tato situace vedla k rozdělení strany, Tomio Okamura následně založil nový subjekt Svoboda a přímá demokracie. "Starý" Úsvit pak byl přejmenován a rebrandován na subjekt Úsvit-Národní koalice.
Je zde zřejmé rozštěpení původně nového hnutí Úsvit přímé demokracie na dva nové politické subjekty. Tato případová studie se zaměřuje na počátky fungování hnutí Úsvit přímé demokracie, na výsledky podstatných voleb a na klíčové momenty, které vedly k faktickému rozpadu.
Hlavním cílem je popsat hlavní příčiny rozpadu a za pomoci konceptů nových politických stran porovnat dvě nově vzniklé politické strany. Ve skutečnosti je dnes Svoboda a přímá demokracie úspěšnější než Úsvit-Národní koalice.