V této kapitole je analyzován filosofický styl v přístupu k etickým problémům, jak jej představují Ludwig Wittgenstein a jím inspirovaní Stanley Cavell a Cora Diamondová. Tito tři autoři sdílejí základní přesvědčení, že o etice nelze mluvit bez specifického výrazu a stylu.
Klíčová role filosofického stylu spočívá v tom, že vyjadřuje nanejvýš osobní etickou rovinu, přičemž jako výraz poukazuje na to, že intimní rovina života není uzavřena v hluboké samotě domnělého nitra, ale má i ve své jedinečnosti sdílený rozměr rozhovoru. Odtud důležitost etiky jako sboru hlasů přispívajících podobně jako poezie a umění do neustále probíhající "konverzace lidstva".