Subjektivní práva vznikají na základě skutečností nebo přímo ze zákona. Pakliže vznikají ze zákona, jsou to většinou absolutní subjektivní práva.
U právních skutečností rozlišujeme právní a protiprávní jednání (obojí je závislé na lidské vůli a intelektu) a právní události či protiprávní stavy (obojí je na lidské vůli a intelektu nezávislé). Systematicky jsou zde dále děleny právní úkony na úkony hmotněprávní a procesněprávní, soukromoprávní a veřejnoprávní apod.
Též u protiprávního jednání autor rozlišuje rovinu soukromoprávní a veřejnoprávní - delikty soukromé (odpovědnost za škodu, vady a prodlení) a delikty veřejnoprávní (trestné činy, přestupky, disciplinární delikty a jiné správní delikty). Protiprávní stavy lze pak obecně uchopit jako protiprávní výsledek působení sil nezávislých na lidské vůli, s čímž úzce souvisí koncepce objektivní odpovědnosti (odpovědnost za výsledek).
Závěrem se autor věnuje právním událostem, u nichž mezi nejdůležitější řadí promlčení, prekluzi a vydržení.