Abstrakt
Pojem estetické normy tvoří integrální součást obecné teorie estetična Jana Mukařovského. Rozpracování tohoto tématu, k němuž se Mukařovský opakovaně ve svých studiích vracel, se opírá o obecnější představu o povaze normy jako takové.
Mukařovský v této souvislosti mimo jiné upozorňoval na skutečnost, že každá norma podléhá neustálé proměně, k níž nevyhnutelně dochází v důsledku jejího uplatňování. Estetická norma je pak krajním případem tohoto obecného rysu.
Ve svém příspěvku se zaměřuji na tento moment z Mukařovského obecného pojetí normy a navrhuji jej nahlížet prizmatem debaty o řízení se pravidlem probíhající od začátku osmdesátých let v analytické filozofii jazyka. Hlavním zdrojem inspirace této diskuse byly Wittgensteinovy úvahy o tom, co to znamená řídit se pravidlem, a související otázka možnosti existence soukromého jazyka.
Ve svém textu se pomocí wittgensteinovské analýzy snažím ukázat, že Mukařovským zmiňovaná proměnlivost norem v závislosti na jejich použití odhaluje povahu vztahu mezi sférou estetickou a mimo-estetickou nikoli jako vzájemně neprostupnou izolaci, ale jako plynulý přechod.