Abstrakt
Článek je věnován otázce, zda ve vztahu k problematice intertemporálních účinků právní úpravy existují limity, které musí zákonodárce respektovat a které jsou zároveň určující pro interpretaci a aplikaci v čase se měnících právních předpisů. V některých případech zákonodárce otázce časových účinků nově přijímané právní úpravy nevěnuje potřebnou pozornost, čímž přenechává řešení vzniklých problémů rozhodovací praxi orgánů aplikujících právo, zejména pak soudů.