Abstrakt
Tento článek se zabývá aktuálním vývojem migrační a azylové politiky EU (AMPEU) po eskalaci migrační vlny v roce 2015. V této souvislosti si klade dva základní cíle - konceptuální a analytický.
Nejprve rekonceptualizuje AMPEU jako specifický druh mezinárodního migračního režimu a vymezuje jeho komplexní strukturu, kterou tvoří semiautonomní tematická pole, přičemž naznačuje jejich propojenost a vnitřní vazby. Empirická část rozebírá praktické fungování tohoto režimu na rozhodovací i operativní úrovni řízení.
Zdůrazňuje význam přelomových politicko-bezpečnostních opatření z roku 2015 a 2016 z hlediska reformy AMPEU a současně i pružnost celého systému v jejich absorpci. V závěru článek poukazuje na rozdílnou diskurzivní legitimizaci nouzových nástrojů a jejich limity.
S využitím teze "výjimečného stavu" či "stavu nouze" Giorgio Agambena dokládá, jak výsledek migračního managementu vede k normalizaci krizových řešení a tím i k posilování logiky "trvalé výjimečnosti" při každodenním výkonu této politiky.