Abstract
Extenze, kterou kolem sebe víří Kristina Láníková, je podobná větru, který důsledně obemkne vše, čeho se dotkne. Pohybuje se na pomezí textu, obrazu a částečně hudby.
Její práce je silně osobní. Ve všech polohách pracuje s tělesností, která se stává součástí interpretace.
