Abstrakt
Článek ze série věnované klasickému vzdělání a rozvoji osobnosti navazuje na první část a pokouší se stručně ukázat stav výuky klasickým jazykům v první polovině 20. století. V určité míře sleduje také to, jak se klasické vzdělání promítalo ve společnosti, jak formovalo osobnosti občanů a jak korelovalo s idejemi nově vzniknuvšího Československa.
Pokud se metodologie týká, objevují se v tomto období mnohem hojněji snahy o změnu přístupu. Zdá se totiž, že původně zcela dominantní gramaticko-překladová metoda nepřináší kýžené výsledky a že je nutné ji přinejmenším reformovat.
Na scénu se také dostává metoda přímá. Jejich srovnání se věnuje většina obsahu příspěvku.