Abstrakt
Cíl studie: Hyperaktivní močový měchýř patří mezi chronická onemocnění s relativně vysokou prevalencí (9-42 %). Terapie je dlouhodobá, avšak setrvání na léčbě (perzistence) je nízké a již po třech měsících ji užívá většinou necelých 26 % a po roce pouhých 18,5 % pacientů.
Mezi hlavní důvody pro vysazení léčby patří její nedostatečná účinnost, nenaplnění očekávaného efektu a nežádoucí efekt léčby. Jak spokojeni musí pacienti být, aby v léčbě hyperaktivního měchýře mirabegronem pokračovali? Pro zodpovězení této otázky jsme provedli sekundární analýzu multicentrického klinického sledování pacientů užívajících mirabegron a porovnali subjektivní a objetivní parametry hodnocení mezi pacienty, kteří pokračovali v léčbě mirabegronem, a těmi, kteří léčbu předčasně ukončili.
Metodika: Jedná se o sekundární analýzu multicentrické studie sledující longitudinálně pacienty léčené mirabegronem 50 mg. Mikčním deníkem a subjektivním hodnocením v podobě viuzálních analogových stupnic (UB-VAS - urgency bother visual analogue scale, TS-VAS - treatment satisfaction visual analogue scale) jsme porovnali skupinu, která pokračuje v léčbě mirabegronem, a skupinu, která léčbu vysadila.
Závěr: Pacienti jsou ochotni tolerovat takovou léčbu mirabegronem, která sníží jejich urgentní obtíže v podobě počtu závažných urgencí s či bez urgentní inkontinence alespoň o 50 % a zároveň nebude mít nežádoucí účinky. Efekt léčby hodnotí hodnotou TS-VAS nad 70 bodů.
Nižší hodnocení spokojenosti pak vede k úplnému přerušení léčby.