Abstrakt
Článek se zaměřuje na okrajovou tvorbu jednoho z nejdůležitějších představitelů slovenského národního obrození. Ľudovít Štúr během svých studií v Halle navštívil Lužici a vydal cestopis Cesta do Lužic (vykonána z jara 1839). V textu sledujeme na jedné straně typické rysy obrozenského rukopisu (zejména dobová klišé), na straně druhé dokládáme chybějící typickou romantickou stylizaci. Štúrův cestopis představuje autorský typ utopické koncepce jednolitého a kompaktního Slovanstva, která sehrála v 1. pol. 19. století důležitou roli při zrodu národa. Štúr nabízí odlišný typ vlasteneckého cestopisu, než jaký prosazoval v literatuře např.
Jan Kollár.