Článek představuje kritické faktory modernizace ze sociologického (byrokracie, kapitalismus, technologie, demokratizace, informační média) a teologického (ztráta vděčnosti) hlediska. K hluboké společenské transformaci přistupuje z hlediska náboženského subjektu, což není jednoduše totožné se "sekularizací vědomí".
Autor shledává sociologický model sekularizace omezený, poněvadž ten předpokládá evoluční model dějin - stejně jako v dobách přijímání sekularizační teze. Článek dále oponuje jak rozšířenému přesvědčení, že existuje přímá vazba mezi sekularizací a osvícenstvím, tak i ztotožňování moderny s dechristianizací.