První převratná fáze v moderní léčbě mnohočetného myelomu (MM) byla spojena s identifikací dvou skupin léků - inhibitorů proteasomu (PI) a imunomodulačních léků (IMiD) - se zcela odlišným mechanismem účinku oproti do té doby užívané chemoterapii. Současná druhá "revoluce" je charakterizována nejen vývojem nových generací těchto přípravků (které přinášejí v různé míře zvýšení účinnosti, možnost překonání rezistence vůči starším variantám, zvýšení bezpečnosti či komfortu léčby), ale hlavně dalším významným rozšířením spektra účinných léků, přičemž k nejvýznamnějším patří monoklonální protilátky.