Příspěvek v první části shrnuje dosavadní stav bádání českých a polských historiků nad dějinami cestovního ruchu v Krkonoších v 1. polovině 19. století. Autoři studií i monografií čerpali informace především z dobových tisků (cestopisů, průvodců a souborů vedut) a tiskem vydaných deníků a proto i jejich úhel pohledu na problematiku je omezený.
Dosud téměř opomíjenými prameny k tématu jsou tzv. ego-dokumenty, tj. písemnosti, v nichž autor vystupuje do popředí a které většinou nebyly určeny ke zveřejnění. Mezi ně patří především deníky všeho druhu, paměti, autobiografie, pamětní knihy a korespondence.
Druhá část příspěvku je proto věnována chronologickému přehledu dochovaných písemných pramenů osobní povahy české provenience k tématu a stručnému představení jejich autorů. Analýza a komparace těchto pramenů má potenciál doplnit dosud bílá místa krkonošské cestovatelské historiografie z pohledu českých cestovatelů.