Abstrakt
V tomto článku diskutuji praktikování ájruvédy v České Republice. Na základě etnografických dat ze zúčastněných pozorování a polostrukturovaných rozhovorů se studenty ájurvédy se věnuji otázce neléčebných efektů ájurvédské praxe.
Tvrdím, že praktikování ájurvédy proměňuje porozumění sebe sama, stejně jako každodennost. Takové změny navíc často přetrvávají, přestože původní impulz, jako například zdravotní obtíž, zmizí.
Na základě toho, jak praktikující reflektují jak ájurvéda ovlivňuje jejich životy, sleduji nové způsoby tělesného vnímání, zažívání, stejně jako zacházení s tělem. Antropologická literatura zabývající se alternativními medicínami uvádí, že jejich praktikování přináší uvědomění těla i jeho ovládnutí, přičemž oboje praktikující vnímají pozitivně (Baarts a Pedersen 2009).
Ve svém textu ukazuji, jak se různé formy uvědomění těla objevují prostřednictvím rozpoznávání propojení jeho různých částí (dříve vnímaných jako oddělené), stejně jako jeho propojení s okolním biosociálním prostředím. Diskutuji, jak tato nová propojení propůjčují aktérství dříve pasivním objektům.
Především ale zkoumám, jak tento holismus ájurévdy, tento přístup k tělu jako komplexu těla a mysli, které jsou ve vztahu vzájemné závislosti s okolním prostředím, ovlivňuje každodennost lidí, kteří se pokouší podle ájurvédy žít. Jaká napětí vytvářejí tyto nové způsoby zjednávání těla? Jak zkušenost těla, které je tímto způsobem závislé zne/u-možňuje sebekontrolu?