Abstrakt
Snižování koncentrací LDL cholesterolu je všeobecně přijímáno jako účinný nástroj pro redukci kardiovaskulární mortality, nicméně u pacientů s renálním selháním podstupujících dialyzační proces léčba statiny není tak účinná při snižování kardiovaskulárních komplikací. Dialyzovaní pacienti mívají obyčejně dyslipidémii se zvýšenými hladinami VLDL a IDL cholesterolu doprovázenou nižšími koncentracemi HDL-cholesterolu a zvýšenou hladinou triacylglycerolů (TAG).
Jen málo studií se zabývalo distribucí cholesterolu mezi jednotlivými lipoproteinovými třídami za podmínek hemodialyzačního procesu, pop ř. dlouhodobými účinky dialýzy na hladiny lipidů. Podobně velmi málo je známo o homeostáze cholesterolu za těchto podmínek, v dostupné literatuře existuje pouze několik prací s rozdílnými výsledky.
Obecně tyto práce ukazují na sníženou nebo nezměněnou hladinu lathosterolu, markeru biosyntézy cholesterolu, a zvýšené nebo nezměněné koncentrace fytosterolů jako markerů absorpce. U dialyzovaných jedinců se zvýšenou úrovní absorpce cholesterolu je navíc možné očekávat vyšší mortalitu.
Tento efekt pravděpodobně stojí v pozadí nízké účinnosti léčby statiny u pacientů s terminálním renálním selháním (ESRD) ve studiích AURORA nebo 4D. Omezení absorpce cholesterolu ezetimibem v kombinaci se statiny již riziko vzniku aterosklerotických příhod snižovalo u pacientů s chronickým poškozením ledvin (CKD), ale ne v podskupině s ESRD.