V příspěvku jsou představeny jazykové prostředky (verbální i neverbální) užívané při projektování v rozhovoru, souběžném mluvení (překryvech replik), dodatcích k již ukončené výpovědi a konverzačních opravách v českých neformálních rozhovorech. Všechny tyto prostředky spojuje to, že úzce souvisejí s časovým průběhem rozhovoru.
Plynutím času a vnímáním tohoto plynutí (srov. Husserl, 1996) je determinováno veškeré lidské jednání a nepochybně je jím určen i průběh rozhovorů.
Lingvistika však časovost rozhovorů, jejich časový průběh spíše ignorovala a jazykové prostředky popisovala jako mimočasové objekty. Mluvčí však jazykových prostředků v rozhovorech užívají k tomu, aby rozhovor zahájili, udrželi jej v chodu i aby jej dokázali bez velkých obtíží ukončit.
Může se přitom jednat o prostředky víceméně univerzální, ale mohou to být i prostředky dané specifickými gramatickými, syntaktickými, prozodickými a dalšími vlastnostmi jednotlivých jazyků. Ve svém příspěvku, vycházejíce z konverzační analýzy, interakční lingvistiky a v neposlední řadě i z on-line syntaxe, jakož i ze svých předchozích výzkumů, ve stručnosti, neboť příspěvek je časově vymezen, ale v relativní úplnosti, ukážeme a popíšeme ty jazykové prostředky, jež v neformálních rozhovorech užívají čeští mluvčí, a to se zvláštním přihlédnutím k syntaktickým a prozodickým prostředkům naší řeči.