Příspěvek představuje výsledky výzkumu nerodilého přízvuku u Brazilců a Portugalců učících se česky. Zaměřuje se na pozitivní transfer u dvou genealogicky nepříbuzných jazyků, tj. nejvýraznější foneticko-fonologické podobnosti mezi portugalštinou a češtinou, a ukazuje, jak tyto napomáhají snazšímu osvojení výslovnosti.
Materiálem pro analýzu jsou portugalské a české nahrávky celkem 10 mluvčích evropské a brazilské portugalštiny. Analýza vychází ze znalosti fonologických systémů obou jazyků a srovnává projev konkrétního mluvčího v obou jazycích, stejně jako i mezi mluvčími.
Výsledky ukazují, že portugalština a čeština jsou si, co se týče zvukové roviny, o dost bližší, než by bylo na základě genealogie očekávatelné. Výslovnost portugalských mluvčích na segmentální rovině je velice přesná, což paradoxně vede často k záměně mluvčích s L1 portugalštinou za mluvčí s L1 ruštinou, popř. ukrajinštinou.