Abstrakt
Karla Jasperse a Ladislava Hejdánka lze pokládat za představitele filosofického pokusu o reflexi víry jako nenáboženského fenoménu. Ač jsou si svým zaměřením blízcí, ukazují se v jejich pojetích významné odlišnosti, a to nejzákladněji v otázce, zda se víra vždy nutně vztahuje k určitému vlastnímu předmětu.
Rozhodnutí o povaze víry v tomto bodě je rozcestím, které poté určuje dvě různé koncepční cesty: Jaspersovo pochopení víry jako výlučně lidské skutečnosti, která je vposled záležitostí myšlení, a Hejdánkovo pojetí víry jako skutečnosti kosmického dosahu, která myšlení samému předchází.