Příspěvek pojednával o konceptuální příbuznosti filosofie G. W.
Leibnize a Aby Warburga, který začlenil prvky Leibnizových myšlenek do svého umělecko-historického systému díky Ernstu Cassirerovi. Warburgův pojem formule patosu jako mávnutí motýlími křídly změnil naše vnímání uměleckých děl a dějin samotných.
Dovolím si však tvrdit, že se nejedná pouze o uměleckohistorický termín, přesněji se jedná o historicko-filozofický termín na poli umění. Jeho odkaz se jako fantom dějin, dybbuk, proplétá dějinami metodologie dějin umění a je tolik aktuální v současnosti.
Z tohoto důvodu je otázka, jaký dopad měl filosofický systém Ernsta Cassirera na Warburgovo dílo, předmětem mého uvažování o unitas multiplex jako perspektivě dějin.