Abstrakt
V příspěvku se soustředím na vztah mezi těmito dvěma principy v jazyce na příkladu vedlejších vět časových v češtině. Sled událostí v diskurzu je ve většině situací ikonický (diagramatický): ve větě Napil se, zapálil si. předpokládáme, že děj prezentovaný jako první se jako první také udál.
Tento stav je možno obrátit využitím spojovacích výrazů (předtím) než / poté co, tedy např. Než si zapálil, napil se.
Studie vychází z podobného výzkumu Diesselova (2008), který uvádí ikoničnost jako jeden z významných prediktorů sledu časových vět v angličtině. V rámci korpusového výzkumu byl z korpusu SYN2015 vybrán vzorek vždy 500 souvětí pro každý ze čtyř spojovacích výrazu než, předtím než, až, poté/potom co.
Po pročištění dat a vyřazení vět s jiným než temporálním významem bylo celkem 1204 souvětí anotováno vzhledem k postavení vedlejší věty vůči hlavní (antepozice, postpozice) a několika dalším faktorům (např. délka věty, komplexnost, čas a vid slovesa). Výsledky potvrdily v literatuře uváděnou obecnou tendenci pro kladení vedlejší věty v češtině do postpozice (např.
Havránek a Jedlička 1980). Jako významné faktory se v logistické regresi ukázaly jednak délka závislé věty, dále status řídící věty (hlavní / vedlejší) a také funkce spojovacího výrazu (předčasnost / následnost).
Ukázalo se, že klauze vyjadřující předčasnost řídící věty (než) jsou výrazně preferovány v postpozici, zatímco klauze vyjadřující následnost (poté co) se ve srovnání objevují frekventovaněji i v antepozici. Ačkoliv je tento efekt ikoničnosti relativně malý, je překvapivé, že tento princip zůstává do určité míry aktivní i v kontextu, který je silně asociován se syntaktičností, sice u subordinátorů s gramatikalizovaným významem a v psané produkci dospělých rodilých mluvčích.