Kapitola pohlíží na existenční ochranu hospodářské soutěže z perspektivy tradičního dělení práva na veřejné a soukromé. Vychází z tvrzení, že toto odvětví práva se od svého vzniku vzpíralo jednoznačnému zařazení pod veřejné či soukromé právo, resp. vždy překračovalo limity práva veřejného, do něhož bývá alespoň teoreticky zařazováno.
Na příkladech současné regulace různých podob a aspektů hospodářské soutěže kapitola ukazuje, že toto napětí mezi ochranou veřejného a soukromého zájmu je v soutěžním právu EU i ČR stále přítomné.