Abstrakt
Článek se zabývá římskoprávním institutem nazývaným transitio ad plebem (tj. převodem Římana-patricije mezi plebejce), přičemž je analyzován nejznámější případ transitio ad plebem - převod Publia Clodia Pulchera v roce 60 př. n. l. Nejprve jsou popsány důvody, proč k transitio ad plebem docházelo, dále pak také životní příběh ústřední postavy - Publia Clodia Pulchera, který je důležitý pro pochopení hlavního tématu článku - způsobu, jakým se odehrávala transitio ad plebem.
Vzhledem k tomu, že o tomto institutu neexistuje mnoho záznamů, není určení způsobu, jakým se patricijové dostávali mezi plebejce, lehkým úkolem. Evidence, kterou máme o případu Publia Clodia Pulchera, je sice nejrozsáhlejší, nicméně i tak nepříliš dostačující k přesnému určení formy převodu k plebejům.
Od 19. století vzniklo postupně několik interpretací tehdejších událostí, které jsou založeny na antických pramenech - Ciceronových dopisech Attikovi, na díle Historiae Romanae Cassia Diona a krátkých zmínkách v textech Plútarcha, Velleia Patercula a Suetonia. Dvě základní teorie jsou následující: někteří badatelé se domnívají, že transitio ad plebem lze ztotožnit s adrogací (druhem osvojení), druhá skupina vědců míní, že transitio ad plebem je institutem úplně od adrogace odlišným. Článek shrnuje tyto názory a také argumenty pro a proti.
Autorka se přiklání k první teorii, tedy že transitio ad plebem je podobná adrogaci. Zároveň je však pravděpodobné, že v tomto případě byl postup při adrogaci změněn tak, aby vyhovoval speciálnímu účelu převodu patricije mezi plebeje, zvláště co se týče dopadů na jméno dotčené osoby a její rodinný kult.