Článek se kriticky vymezuje vůči kladení ideologie do protikladu ke konkrétní praxí individuí, jak je tomu u mladého Marxe nebo dnes u Jiřího Padevěta. Článek je imanentní kritikou kladení tohoto protikladu, to znamená, že ukazuje, jak kladení tohoto protikladu je samo ideologií par excellence.