Kniha předkládá pragmalingvistický pohled na českou větu. Sleduje vývoj pohledů na rozhraní gramatiky a pragmatiky v české i mezinárodní lingvistice, možnosti popisu věty jakožto komunikátu a různá pojetí formálního zachycení ilokučních hodnot věty (tzv. performativní hypotéza, teorie funkční gramatiky, kartografie syntaktických struktur).
Uvádí do české lingvistiky koncept logoforicity jakožto vlastního rozhraní syntaxe a pragmatiky.