Abstrakt
S prodloužením lidského života souvisí jednak zvyšující se podíl seniorů v populaci, jednak problém udržení zdravé délky života, tj. života neodkázaného na okolí se zachováním odpovídající úrovně kognitivních a fyzických funkcí. K dosažení takového cíle může významně přispět optimální pohybová aktivita jako nedílná součást zdravého životního stylu.
To je také nejdůležitější preventivní faktor předčasné smrti ze všech příčin, související s tzv. smrtelným syndromem ze sedavého životního stylu ("sedentary death syndrome"). Ačkoliv starší studie uvádějí, že průměrná délka života je obdobná u osob pohybově aktivních jako u neaktivních seniorů, současné studie ukazují, že ve srovnání s neaktivními osobami je u těch, kteří se pohybují ve volném čase alespoň občas, i když nikoliv na úrovni doporučených minimálně 7,5 MET-hodin týdně, mortalita o 20 % nižší.
U těch, kteří plní doporučený rozsah pohybové aktivity, je mortalita nižší o 31 %, ti co doporučené minimum překračují 2-3krát je mortalita nižší o 37 %. V každém případě aktivní senioři získávají několikaletou výhodu kvalitního aktivního života ve srovnání s neaktivními.
Pravidelná kontrola úrovně tělesné zdatnosti pomocí laboratorních či motorických testů může včas zachytit hrozbu nesamostatnosti a zdravotní křehkosti a může být i motivací k pravidelné pohybové aktivitě.