Abstrakt
Demografické stárnutí je nezřídka označováno jako jeden z důvodů nestability sociálně-ekonomických systémů, a to bez ohledu na skutečnost, že se jedná o důsledek přirozeného vývoje společnosti v důsledku zlepšování zdravotního stavu populace a obecného zvyšování kvality lidského života. Přičemž jehož počátek lze zařadit již do 18. století.
Tuto skutečnost však standardní ukazatele používané pro kvantifikaci stárnutí populace nereflektují a z toho důvodu je jejich porovnání v čase s ohledem na významné změny na poli úmrtnosti a zdraví populace přinejmenším problematické. Cílem příspěvku není jen představení prospektivních charakteristik, ale i prezentace výsledků vycházejících z analýzy regionální diferenciace.
Výsledky ukazují, že vývoj standardních a prospektivních charakteristik je značně odlišný a v některých případech dokonce nenásleduje ani stejný trend. Aplikace prospektivních charakteristik na úrovni NUTS2 tak umožnila identifikovat další potencionálně ohrožené regiony důsledky demografického stárnutí, které se dle standardních ukazatelů jevily jako relativně mladé.
Využití tohoto konceptu by tak mohlo snížit státní výdaje na penze v zemích s vysokou nadějí dožití a též by pomohlo státům zacílit na ty, kteří podporu opravdu potřebují. Dalším přínosem je skutečnost, že vedle dalších sofistikovanějších matematických metod je výpočet ukazatelů i interpretace výsledků založených na tomto konceptu stále pochopitelná pro širokou veřejnost, což zvyšuje její využitelnost např. v praxi veřejného sektoru.