Přednáška představuje konflikt dvou tendencí, izolacionismu a kontextualismu jako dvou hlavních tendencí v moderní estetické teorii. Nejprve je představena opozice mezi izolacionismem a kontextualismem.
Autor zde vychází z rozlišení Melvina Radera, podle něhož izolacionistická teorie tvrdí, že umění je nejen odlišné, nýbrž i oddělené od zbytku života, zatímco kontextualistická teorie má zato, že umění je jeho součástí. V druhé části přednášky autor argumentuje, že obě tendence jsou nefunkční, jsou-li uvažovány nezávisle na sobě a že - navzdory jejich zjevnému protikladu - John Dewey byl schopen začlenit je vhodně do své filozofie umění.
Nakonec, ve třetí části je zdůrazněna a rozvedena úzká souvislost mezi Deweyho kontextualismem a pojetím uměleckých děl jako 'divných nástrojů' Alvy Noëho.