Abstract
Kapitola se (v kontextu tzv. lingvofenomenologie) soustřeďuje na způsoby, jak se život manifestuje v sémantických strukturách jazyka, a studuje kontexty, do nichž je ve svých základních konceptualizací v češtině vpojen. Obecně řečeno jde o dvě základní konceptualizace - profily pojmu ŽIVOT v češtině: 1) život jako "životaběh" (akcentován je aspekt časový, resp. časoprostorový) a 2) život jako "živost", vitalita: akcentován je a) její vnitřní prožitek - cítění, bolest, nebo b) pozorovatelný, navenek se manifestující projev živosti - pohyb, barva, dech aj.).
V první, časoprostorové konceptualizaci se při tom uplatňují zejm. metafory (např. ŽIVOT JE CESTA), ve druhé (vitální) typicky metonymie (BDĚNÍ ZA ŽIVOT, POHYB ZA ŽIVOT, DECH ZA ŽIVOT). Připojena je subkapitola o poetických a naivních (re)konceptualizacích, resp. definicích života (ŽIVOT JE...X, ŽIVOT NENÍ X, ale Y).