Teoretické školy mezinárodních vztahů a jejich odraz v typologiích strategických přístupů proti násilným nestátním aktérům
Abstrakt
Násilní nestátní aktéři nepředstavují homogenní skupinu, která by vždy a za všech okolností představovala svému okolí výlučně bezpečnostní hrozbu. V některých případech násilní nestátní aktéři naopak dokáží jako jediní bezpečnost poskytovat.
Tomu by i měly odpovídat strategie, jaké státy proti násilným nestátním aktérům užívají. Tato stať tyto strategie klasifikuje a hierarchizuje jejich širokou škálu, s jakou jsou v odborné a akademické literatuře popsány. Činí tak s pomocí konceptu interakce aktéra a možnosti její změny jako klíčového definičního znaku mezinárodního systému.
Zachycuje, jak je tento definiční znak nahlížen ve třech důležitých paradigmatech mezinárodních vztahů - (neo)realistickém, neoliberálním a konstruktivistickém - a ukazuje, jak se zásadním způsobem teoretické myšlení akademického pole odráží při konceptualizaci strategií proti násilným nestátním aktérům. Ve svém závěru stať načrtá perspektivu nezbytnosti osvojení si širšího spektra strategií vůči násilným nestátním aktérům státy v rámci jejich politické praxe, má-li dojít systémovému a dlouhodobě udržitelnému řešení této problematiky; současně ale poukazuje i na řadu úskalí, se kterými bude nutno se v rámci tohoto multistrategického přístupu vypořádat.
