Historická demografie zaznamenává v současné době pozoruhodný rozvoj metod i řešených otázek a to nejen ve světě, ale i v českém prostředí. Článek se stručně věnuje vývoji historické demografie u nás i ve světě - spíše než minulý vývoj a klasické postupy analýzy však přibližuje současné trendy výzkumu. Mezi časté otázky analýzy dnes patří především úroveň kojenecké a dětské úmrtnosti a specifika reprodukčního chování (úroveň a časování plodnosti, délky meziporodních intervalů) v počátcích demografické revoluce či před jejím započetím.
Oba tyto procesy jsou nejen popisovány z hlediska jejich intenzity, ale výzkumníci se věnují také studiu faktorů, které potenciálně mohou zmíněné procesy ovlivňovat. Posun zaměření výzkumu od deskripce k detailnější analýze je navíc podpořen rozvojem metodologie - často užívané metody analýzy přežívání, Coxovy regrese, apod. pracují s daty individuálních rodinných historií a navíc umožňují zpracovat i tzv. neúplné záznamy (cenzorovaná pozorování).
Za pozitivum české historické demografie lze považovat fakt, že se jí v minulosti i dnes dařilo a daří udržovat krok s úrovní výzkumu v zahraničí. Významný podíl na tom dlouhodobě má především doc.
Ludmila Fialová.