Cílem studie je konkretizovat naše poznatky o procesu pustnutí venkovských sídlišť, průběhu a dopadu lokálních konfliktů a o tzv. sociálních úhorech v pozdním středověku. Chebsko bylo vybráno kvůli mimořádné pramenné evidenci v podobě rejstříků zemské berně (1392-1757).
Ty dovolují analyzovat sociálně-ekonomický, demografický a sídelní vývoj více než stovky vsí, a to na úrovni jednotlivých usedlostí doslova rok po roce. Analýza ukazuje, že: 1) primárním hybatelem procesu pustnutí koncem 14. století byla depopulace vyvolaná snad morovými vlnami; ostatní faktory měly sekundární význam, na druhé straně však ovlivňovaly, zda bude ves znovu osazena, či naopak zanikne; 2) důsledky válečného plenění v 15. století byly rychle překonávány, obvykle v horizontu 1-2 let a v Chebské pánvi nevedly k pustnutí sídlišť; 3) jednotlivé pusté usedlosti lze interpretovat jako dlouhodobé sociální úhory, indikující hospodářské nebo demografické problémy rolnické komunity.