Hlavní teoretická východiska: V souvislosti s psychodiagnostikou v multikulturním prostředí, např. u dětí z prostředí etnických menšin, je stále aktuálnější otázka, jaké metody mohou autoři diagnostických metod zvolit ve vývoji testů k posouzení jejich kulturní přiměřenosti. Poskytnutí adekvátních informací k využitelnosti a validitě diagnostických metod pro jednotlivé cílové skupiny je jedním z klíčových požadavků Standardů pro pedagogické a psychologické testování (2014), které reprezentují široce akceptované principy dobré praxe ve vývoji diagnostických metod.
Smysl, zaměření a cíl studie: Jsou prezentovány nejčastěji využívané kvalitativní a kvantitativní metody posuzování kulturní přiměřenosti. Příspěvek má charakter orientačního přehledu zpracovaného na základě rešerše provedené autory v rámci činnosti Oddělení pro diagnostické a intervenční metody v Národním ústavu pro vzdělávání v Praze.