Stanovení albuminu v séru a plasmě. Harmonizace výsledků měření a klinická doporučení u pacientů s renálními chorobami
Abstrakt
Tři rutinní metody měření albuminu v séru/plasmě jsou posouzeny na základě studií stavu jejich harmonizace, provedených v posledních několika letech. Stupeň dosažené harmonizace výsledků je neuspokojivý, zejména pak z hlediska potřeb jejich klinické interpretace.
Za příklad klinické interpretace byl vybrán stav nutrice při chronické ledvinové chorobě se zahrnutím hemodialýzy, transplantací a konečné fáze onemocnění. Na nedostatečnou úrove ň harmonizace lze usuzovat z vysokých hodnot bias a zejména z vysokých diferencí mezi hodnotami, dosaženými při použití různých testovacích souprav, založených sice na stejné metodě, ale produkovaných různými výrobci (až 13 %).
Podle použitých pramenů se zdá být ke zlepšení úrovně harmonizace lepší použití metody BCP, než obvyklejší metody BCG. Ke kalibraci rutinních metod je sice k dispozici (už řadu let) certifikovaný, komutabilní referenční materiál ERM DA 470 k/IFCC, ale efekt na zlepšení úrovně harmonizace nebyl pozorován v žádoucí míře.
I zde se jeví úspěšněji metody BCP ve srovnání s BCG metodologií. Z řady studií je zřejmé, že nejistota měření albuminu v séru je nevhodně vysoká pro účely klinické interpretace a že dílčí složka nejistoty, tvořená systematickými chybami je několikanásobně vyšší, než dílčí složka preciznosti měření.
Výrobci diagnostik přistoupili k zásadnímu rozšíření svého portfolia a nabízejí většinou obě možnosti (BCG i BCP) a někteří z nich i možnosti tři, když poskytují k dispozici i imunochemické metody (Roche, Beckman, Siemens). Sami by měli přispět k prohloubení harmonizace lepší verifikací hodnot svých pracovních kalibrátorů patrně lepším využitím ERM DA 470k/IFCC.
Výběr z možností zůstává na samotných rutinních laboratořích. K realizaci vyššího stupně harmonizace stanovení albuminu je zapotřebí respektovat také rozdíly mezi výsledky séra a plasmy, které rovněž vykazují závislost na metodě a na výrobci soupravy.