Abstrakt
Evoluční přístup umožňuje nahlížet na poruchy sexuální preference jako na "sexuální variace" - adaptivní behaviorální strategie, pro něž existují vrozené predispozice a jež přinášely reprodukční úspěch našim předkům v evoluční historii lidského druhu. V následujícím článku jsou popsány hlavní teoretická východiska oboru Evoluční sexuologie, které jsou posléze aplikovány na konkrétní příklady poruch sexuální preference (např. pedofilie, hebefilie, sexuální agrese nebo fetišismus).
Zároveň je poukázáno na to, že nejdůležitější specificky lidskou adaptací je schopnost jedince do jisté míry plasticky modifikovat své sexuální preference v průběhu ontogenetického vývoje pod vlivem klíčových faktorů pro formování sexuality popsaných v dřívější psychologické literatuře různého paradigmatického nastavení.