Jestliže smyslem směrnice 96/71/ES bylo vedle ochrany práv vyslaných pracovníků k poskytování nadnárodních služeb též zlepšit ochranu domácího pracovního trhu hostitelského státu, pak Prosazovací směrnici je nutno vnímat jako pokračující snahu o naplnění těchto prvotních cílů. Prosazovací směrnice, ani její česká implementace ovšem k naplnění tohoto cíle výrazněji nepřispějí.
V předkládaném příspěvku se proto autor zamýšlí nad preventivními opatřeními, které by mohly v boji proti nelegální práci údajně vyslaných pracovníků skutečně napomoci. Výslovně se odkazuje především na domněnku existence pracovního poměru.