Pacient s typickým obrazem myelodysplastického syndromu s neobvyklým průběhem navozeným použitím nejnovějších možností terapie
Abstrakt
Myelodysplastický syndrom (MDS) je závažné klonální onemocnění krvetvorby, vyskytující se s velkou převahou ve věku nad šedesát let. Základními rysy jsou selhávající hemopoeza s následky různě pokročilých cytopenií v různých kombinacích a možný přechod do akutní myeloidní leukemie.
Až donedávna byla jeho terapie většinou frustrující a často jsme neměli jinou možnost než podpůrnou léčbu či u pokročilých forem standardní chemoterapii, k níž ale byla bohužel řada nemocných rezistentní. V nedávné době se objevily dvě nové léčebné jednotky, které znamenají velký posun v léčbě.
Jde o imunomodulační léčbu, reprezentovanou lenalidomidem pro těžce anemické, nízce rizikové nemocné, a epigenetickou demetylační léčbu, reprezentovanou u nás azacytidinem pro nemocné s pokročilou chorobou. V článku prezentuji případ nemocného, u něhož (byť v neobvyklé a dá se říci jedinečné posloupnosti) byly s úspěchem využity obě léčebné možnosti.