Text pojednává o využití choreografie u participativních performancí v současném světovém umění na příkladech tvorby Christiana Falsnaese a Tino Sehgala. Současně si klade otázku, jakým způsobem se tato tvorba dotýká problematiky manipulace, či zda naopak nabízí nové možnosti pro vztah autora a diváka