Abstrakt
Článek se věnuje skautské činnosti z pohledu Jarmila Burghausera (1921-1997), známého muzikologa a hudebního skladatele, s využitím jeho osobních starořecky psaných deníků z období let 1940-1945, dosud historicky nezpracovaných. Článek tak tyto ojedinělé vzpomínkové materiály poprvé zprostředkovává širší veřejnosti. V těžišti zájmu stojí fungování 2. pražského skautského oddílu, který i po zákazu Junáka z podzimu 1940 působil jako utajená skautská skupina v různých strukturách až do května 1945.
Burghauser v této době asistoval vedoucímu oddílu Jaroslavu Foglarovi jako jeho zástupce. V závěru text diskutuje možné motivy pro Burghauserovo použití klasické řečtiny v deníkových zápisech a dospívá k tomu, že spíše než o snahu maskovat utajenou skautskou činnost, byl autor deníků veden snahou o rozvoj osobních jazykových kompetencí v řeči, k jejíž kultuře, zejména antickému Řecku, choval nemalé sympatie.