Abstrakt
Zvýšené riziko venózneho tromboembolizmu (VTE) u pacientov so zhubným nádorovým ochorením v porovnaní s bežnou populáciou je determinované rizikovými faktormi, ku ktorým patrí aj použitá protinádorová liečba, najmä niektoré hormonálne lieky, cytostatiká, inhibítory vaskulárneho endotelového rastového faktoru (VEGF) a receptoru pre epidermálny rastový faktor (EGFR), imunomodulačné látky a erytropoetíny. Populácia onkologických chorých sa z hľadiska prístupu k liečbe VTE rozdeľuje na skupinu jedincov s anamnézou zhubného nádorového ochorenia v kompletnej remisii a pacientov s aktívnym (lokálne pokročilým alebo metastatickým) malígnym ochorením.
Tromboembolická nemoc (TEN) výrazně zhoršuje prognózu pacienta s malignitou. Onkologičtí nemocní mají vyšší riziko recidivy TEN, ale také vyšší riziko krvácení při antikoagulační léčbě.
K iniciální i následné léčbě je doporučen nízkomolekulární heparin po dobu minimálně 3-6 měsíců. Specifický přístup vyžadují pacienti s trombocytopenií, renální insuficiencí, s recidivou TEN vzniklou navzdory antikoagulační léčbě.
Kontroverzním tématem je léčba incidentální plicní embolie. Přístup k pacientovi s TEN a nádorovým onemocněním by měl být individualizovaný, s přihlédnutím k jeho celkové prognóze a zhodnocením poměru riziko/prospěch.