Vysoká spotřeba energie charakteristická pro vyspělou společnost a s tím související zvyšující se spotřeba fosilních paliv vyvolává obavy po celém světě. Není to jen z důvodu, že fosilní paliva spadají mezi neobnovitelné zdroje, které pomalu ale jistě docházejí, ale rovněž z důvodu, že jejich spalování má negativní dopady na čistotu ovzduší a přispívá ke globálním klimatickým změnám.
Spalováním fosilních paliv v energetice vznikají emise znečišťujících látek, jako je oxid siřičitý, oxidy dusíku, ale zejména oxid uhličitý. Oxid uhličitý, který patří mezi tzv. skleníkové plyny, je v současné době snad nejvíce medializovaným plynem díky diskusím o změnách klimatu, jejich příčinách a případných následcích.
Racionální přístup k problematice emisí oxidu uhličitého v duchu moderních trendů představuje snaha o jeho další materiálové využití. Fotokatalytická redukce CO2, na rozdíl od jiných metod, nejenže odstraňuje CO2, ale zároveň jej přeměňuje na užitečnější produkty jako je methan, methanol, kyselina mravenčí a jiné.
Přestože se touto inovativní metodou, která byla poprvé provedena roku 1979 Inoue a spol.1, vědci zabývají již více než 30 let, nebyla tato problematika stále ještě uspokojivě vyřešena.