Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění charakterizované zánětem kloubů a různým stupněm mimokloubního postižení. Neléčená revmatoidní artritida vede nejen ke snížení kvality života a k výraznému funkčnímu omezení, ale je spojena i s vyšší mortalitou.
Základním předpokladem úspěšné léčby je včasné určení diagnózy, což nemusí být jednoduché. Z praktického pohledu je nejdůležitější odlišení zánětlivé artritidy od nezánětlivé osteoartrózy.
Revmatologické vyšetření je indikováno u nemocného s jasnou artritidou (otok a palpační citlivost) alespoň jednoho kloubu, s postižením metakarpofalangeálních nebo metatarzofalangeálních kloubů a s ranní ztuhlostí trvající alespoň 30 minut.