Abstrakt
Představa znásilnění a tabuizované míšení ras leží podle mexického spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu, Octavia Paze, v samém jádru mexické a chicanské národní identity. Taková idea implicitně odkazuje k dědictví kolonialismu a momentu, kdy měl Hernán Cortés pojmout za manželku/milenku indigenní tlumočnici La Malinche - první z diskutovaných archetypálních postav zamýšleného článku.
La Malinche se dle historických pramenů stala zprostředkovatelkou jazykového, kulturního i mezi-rasového kontaktu a sehrála tak roli matky mestictví. Jelikož však Paz traktuje vztah kolonizátora a překladatelky jako vztah veskrze mocenský a sexuální, dochází v kontextu androcentrické a a "postkoloniální" společnosti k Malinchině viktimizaci jakožto oběti znásilnění na straně jedné a zrádkyně národa na straně druhé.
Malinchino provinění pramení z dvojnásobné tabuizace, a sice ze vztahu kolonizované s kolonizátorem, respektive vztahu "barevné" ženy s bílým mužem. Malinchinou tragédií pak dále je, že syn, který se ze vztahu narodí je otcem odvezen do Španělska a Malinche o své dítě přichází.
Právě moment, kdy je matce odepřena péče o dítě, je určujícím momentem toho, kým se stává La Llorona, Plačící žena, druhá významná postava mexické a chicanské kultury a folkloru. La Llorona je dle jedné verze mýtu matkou, jež utopí své děti, než aby nebyla svědkyní toho, kterak jí jsou odňaty a ona nemůže ovlivňovat jejich výchovu.
Za takový zločin ji stihne prokletí - musí navždy bloudit a své utonulé děti hledat u vodních zdrojů. La Llorona je tak reprezentací nevyzpytatelné femininity a bolestně selhávajícího mateřství, je obávaným zlým duchem a ženou, které je třeba se vyhýbat.
Kvůli svému negativnímu vymezení stojí po boku La Malinche. Protikladem zmíněných mýtických postav je ikonická Panna Maria Guadalupská, matka Krista neposkvrněná h říchem, jež je preskripcí "správné" a žádoucí mexické či chicanské femininity.
Právě Virgen de Guadalupe lze však z hlediska genderového a postkoloniálního číst jako výraznou hybridní postavu, která je prosřednicí mezi La Malinhce a La Lloronou. Všechny archetypální žehy spojuje mateřství, jež je definováno ztrátou dětí, a taktéž rasová hybridita, neboť La Virgen je původně indigenní bohyní přetvořenou importovaným katolicismem v ikonu latinskoamerické religiozity, tudíž barva její kůže svědčí o mestictví. Článek na třech příkladech archetypálních modelů mexické a chicanské femininity a s využitím genderu a rasy jako základních analytických kategorií analyzuje způsoby, jimiž se kolonizace otisk(ova)la do konstrukcí ne/žádoucích femininit a diskutuje problematiku mexického, respektive chicanského mužství, jež s ohledem na intersekcionalitu s kategoriemi rasy a třídy je ve vztahu ke kolonizující "bílé" maskulinitě v problematické vyjednávající pozici.
