Abstrakt
Vzdělávání v oblasti mediace má svá specifika zohledňující zejména interdisciplinaritu oblasti alternativního řešení sporů. Za dobu existence vzdělávání mediačních dovedností ve střední Evropě se etabloval systém vzdělávání mediátorů, který se aplikuje bez ohledu na předchozí zkušenosti účastníků a bez ohledu na profesní oblast, ze které daný mediátor pochází.
Všeobecně se dnes za nejefektivnější přístup k tréninku mediace považuje kombinace následujících tří přístupů: Vzdělávání v teoretické oblasti řešení sporů, simulované mediační případy, které nejčastěji slouží také jako nástroj certifikace mediátorů, a konečně účast na skutečných mediacích zkušenějších kolegů, ať již v roli pozorovatelů či ko-mediátorů. Tyto přístupy fungují zejména v USA a v zemích západní Evropy, odkud moderní ADR pocházejí.
Nem ěly by ovšem býti modifikovány tak, aby odpovídaly poměrům a specifikům středo- a východoevropského prostoru?