K úloze a významu filantropie ve šlechtickém prostředí : Nadace pro šlechtičny v habsburské monarchii
Abstrakt
Tématem studie je filantropie v prostředí šlechtické elity předlitavské části habsburské monarchie na sklonku ancien régime a v tzv. dlouhém 19. století, konkrétně na příkladu nadací pro nemajetné šlechtičny. Dobročinnost hrála ve šlechtické mentalitě zásadní úlohu již od dob středověku.
Po zrušení poddanství sice povinnost chudinské péče převzaly obce, péči o potřebné však šlechta i nadále vnímala přinejmenším jako svůj morální závazek, což se odráželo v charakteru výchovy šlechtických dětí i četných dobročinných aktivitách dospělých šlechticů a šlechtičen. Jedním z produktů šlechtické filantropie, zacílené nikoli na bývalé poddané, ale do vlastních řad, byly i ústavy šlechtičen.
Většina těchto nadací byla produktem osvícenské éry. Svým členkám neposkytovaly pouze ekonomické zajištění, ale také zajištění sociální, neboť zisk nadačního místa byl většinou spojen s určitým postavením ve dvorské hierarchii.
Z pohledu šlechtické filantropie však ústavy šlechtičen nebyly pouze produktem šlechtické dobročinnosti, byly zároveň jejím činitelem, neboť charita v nich byla rozvíjena na více úrovních.