Abstrakt
Příspěvek se zabývá textovými praxemi reprodukce, distribuce a uchovávání starých českých literárních památek v první polovině 19. století. Jako příklad bylo zvoleno vydání českých rorátních zpěvů, které realizoval na základě vícera raně novověkých rorátních rukopisů královehradecké provenience tiskař a vydavatel Jan Hostivít Pospíšil.
Vydání rorátních zpěvů plánoval Pospíšil nejpozději od konce roku 1817, ale uskutečnil ho po vícero technických i fanačních obtížích teprve v roce 1823, a to jen díky tomu, že se mu podařilo pro podnik získal četné předplatitele zejména z Hradce Králové a blízkého okolí. Pospíšilovo vydání rorátů se ovšem stalo úspěšným teprve díky českému knězi a Pospíšilovu spolupracovníkovi Václavu Michaelu Pešinovi; ten během 30. a 40. let 19. století využil některé nové možnosti jejich reprodukce a distribuce, aby zpřístupnil roráty všem vrstvám tehdejší české společnosti.